Detekce

7. 7. 2009 13.00
Jsem ve spisovně. Jsem ve spisovně na skříni. Nespisuji. Nemohu spisovat. Potřebuji mít spisovací náčiní volné k praktickému výzkumu. Zkoumám, jestli je právě teď „jednou“. Výsledkem dosavadního výzkumu je, že „jednou“ ještě nenastalo. Nevadí. Chce to čas a trpělivost. A ty já mám.

14.00
Mám čas, trpělivost a ztížené podmínky k výzkumu. Drzé Tsunamissy vzneslo požadavek na spolusdílení mého výzkumného pracoviště. Původně chtělo na mém pracovišti hodit chrupku s odůvodněním, že když venku pořád prší a nemůžeme ven, aspoň se pořádně prospí. Musel jsem Tsunamissy vysvětlit metodu výzkumu. Už dlouho jsem Tsunamissy neviděl tak nadšené. Řeklo, že mi s výzkumem pomůže. Že je pro každou špatnost. Totiž, pro každou vědeckou metodu. Navázali jsme spolupráci. Chvíli se výzkumu věnuji já. Pak se s Tsunamissy vyměníme. Výzkumu se věnuje Tsunamissy. Já analyzuji dosavadní poznatky a výsledky. Zatím konstatuji, že jsme zaznamenali několik dílčích úspěchů. Ale „jednou“ pořád ještě nenastalo. Nevadí. Neztrácíme naději. Pokračujeme ve výzkumu.

14.20
Jsem nadšenej kocour. Tsunamissy je vynalézavé! Dosud aplikovanou metodu packy šmátralky obohatilo o výhružně ječivé skřeky. Efekt je dokonalý. Něco mi říká, že se k očekávanému výsledku blížíme velmi hbitě.

15.15
Pečlivě hodnotím dosud získané výzkumné úspěchy. Vedeme si velmi dobře. Zatím každý, kdo vstoupil do dveří kuchyně a byl seshora, ze skříně hned u dveří, na hlavě počechrán a pošmátrán packou šmátralkou, s doplňkem vřeštivého zaskřeknutí, moc hezky ječel, lapal po dechu a tituloval vědce a jeho spolupracovnici výrazy, kterými nemohu svůj zápisek obohatit. Jsem potěšen, že mohu výzkum aplikovat nejen na velkou, prostřední a nejmladší holku, ale i na ostatní jedince z širšího osadního kruhu. Kdo jde za holkami, jde vždy nejdřív do kuchyně. Klepne do dveří a vejde. Má co dělat, aby ho nekleplo. Ječí, lapá po dechu a klepe se. Když se doklepe, snaží se tvářit, že se vlastně nic nestalo a vůbec se neleknul, aby nevznikly po osadě klepy, že k vyděšení stačí jedna packa šmátralka. No. Dílčí výsledky jsem zaznamenal. Prostřední holka třikrát. Nejmladší holka dvakrát. Jiřinka jednou. Velký kluk Martin dvakrát. Menší kluk Tomáš dvakrát. Marcelka taky dvakrát. Až potud považuji průběh akce za úspěšný. Ovšem s napětím očekávané „jednou“ stále nenastalo. Nevadí. Když může husa dočkat klasu, tak co by se vědec nemohl dočkat prokazatelných výsledků výzkumu.

16.00
Tak nic. Pro dnešek končím výzkum. Přišla velká holka. Řekla, že už neprší. Že můžeme ven. Řekl jsem Tsunamissy, že ve výzkumu budeme pokračovat zítra. Neztrácím naději. Neztrácím naději, že jednou „jednou“ dosáhneme. Náš čas přijde. Holka nikdy nemluví naplano. A řekla přece jasně, že z toho praštěného chlupatého myslitele a jeho blbých nápadů ji JEDNOU trefí!

16.20
Jsem zodpovědnej kocour. Vím, že co nezkontroluji, jako by nebylo. Už jsem prověřil stav střechy. Drží. Na rozdíl od holky. Ta nevydržela. Řekla, že se nevydrží koukat na to, jak ten mourovatej kašpar uklouzne a spadne! TSSS! Ještě nikdy jsem nespadl. Ty dva metry jsem po taškách popojel jen proto, abych zjistil, jestli se neodchlipují...

16.30
Postupuji metodicky. Zkontroloval jsem břízu. Při kontrole horních částí jsem neprozřetelně méně zasekl výstupové náčiní. Popojel jsem trochu dolů. Holka zařvala. Neměla to dělat. Určitě tím způsobila zvukovou tlakovou vlnu. Vlna rozvibrovala břízu. Bříza roztřásla listy. Listy setřásly vodu. Na mně. Jsem celkem dost mokrej kocour. Jsem celkem dost naštvanej kocour. Voda v kožichu mi nedělá dobře. Opouštím břízu. Přesunu se na kontrolu řeky. Potřebuji přijít na jiné myšlenky.

16.35
Kruci! Kruci! Můj oblíbený meditační kámen zmizel. Zmizel pod vodou, které je nějak víc než obvykle. Je jí o hodně víc než obvykle. Jsem znepokojenej! Kde budu meditovat?? Zkusím se poohlédnout po jiném kameni.

16.37
Kruci! Široko daleko žádný vhodný kámen.

16.39.
Kruci! Kruci!! Nevidím šutr. Vidím holku. Velkou. Kluše sem. Má divný výraz. Má divné otázky. Řekla, jestli jsem si náhodou nevšiml, že řeka je dost rozvodněná. Nejsem blbej! Všiml jsem si! Řekla, jestli tam chci spadnout a odplavat. TSS! Není ona bl... No. Není ona nemoudrá? Proč bych tam měl chtít spadnout? Řekla, jestli si nemá náhodou podat písemnou žádost, abych konečně těch střelených nápadů nechal. Řekl jsem, že to není špatný nápad! Že pokud předloží svou žádost, napsanou na dostatečně velkém podkladu kvalitní šunky, jsem ochoten se její žádostí zabývat.

Piškot Pišutka v. t.