Interakce

26. 7. 2008 – 14.00
Dostal jsem chuť na šunku. Usoudil jsem, že metoda tenounkého líbezného hlásku, žadonící packy a výmluvně svádivých očí už na holku moc nezabírá. Svolal jsem ke krátké poradě myš Evelínu a sebe. Došli jsme k závěru, že je načase obnovit metodu Kocour u řeky, holka v děsu, šunka u tlamky. Došel jsem k řece. Nadekoroval jsem se na kámen těsně u hladiny. Nasadil jsem výraz a pózu kocoura těsně před nešťastným pádem. Není to snadný výkon. Musí se opatrně. Musí se držet balanc. Nerad bych skončil ve vodě doopravdy.

14.10
Holka nejde.

14.15
Holka pořád nejde. Začínám tuhnout. Na těle i na duchu. Co si to dovoluje, nechat mne tu tak dlouho?? Má kocoura těsně před utopením a klidně si někde courá.

14.20
No konečně. Něco slyším. To bude holka. Se šunkou. Chci hodně šunky. Zdokonaluji pozici. Nad hladinou už se držím sotva šesti drápy a silou vůle. Jestli holka nepřichvátne, bude mne muset vylovit.

14.21
Stihla to. Chytla mne. Bylo to o chlup. Už jsem padal. Holka chňapla po tom, co padalo jako poslední. Vida, k čemu všemu je ocas užitečnej!

14.22
Jsem naštvanej. Zeptala se, co tady nacvičuju. Jestli chci spadnout. Jestli chci odplout do Vltavy. Nechci. Chci šunku.

14.23
Jsem unesenej! Mám radost a těším se. Holka mne nese. K chalupě. Už vím, proč nepřinesla šunku k řece. Má jí pro mne tolik, že by jí tak daleko neunesla. Proto donese mne k ní. Nádhera. Až si pochutnám, sepíšu spis Nesnesitelná lehkost bytí aneb Rady a nápady, jak přijít k chutnému soustu.

14.25
Kruci! Kruci! Kruci!! Zrada! Podvod! Nejdeme do chalupy. Jdeme za chalupu. Nejde o šunku! Metoda selhala! Drží mne pevně. Nemůžu se vyškubnout. Nemůžu uvěřit vlastním očím. To, co vidím, by porazilo i vola. Statného. I s ním by prásklo o zem, kdyby ho místo na šunkové hody donesli tam, kde se v trávě hemží, poskakuje a šmrdolí houf tečkovaných příšerek. Prý je načase, abychom se seznámili. Podle mne je načase, abych do praxe uvedl svůj spis Zachraň se, kdo můžeš, aneb Na útěku před tečkovaným šílenstvím.

14.30
Jsem statečnej kocour. Nejsem žádný vořezávátko. Vydržím hodně. Ale aby mi jedna tečkovaná minikatastrofa lovila ocas, druhá mi skočila na záda, třetí mne práskla minitlapkou s maxidrápy přes ucho a čtvrtá mi ryla čumákem v břiše a kvičela, kde mám mlíčko... to už je moc i na mě!! Že já do té řeky neskočil! Mohl jsem si tiše plout, kochat se krajinou a až by si mne holka vyzvedávala v přístavu v Hamburku, tak by mne určitě vítala chlebem, solí a šunkou. Bez teček.

Piškot Pišutka v. t.