Konfrontace

25.11.2009 00:44

12. 7. 2009
Jsem rozčilenej kocour. Jsem rozčilenej, protože jsem sledovanej. Ostře. A pronásledovanej. Pořád. Kam se hnu, tam mám holku za patami. Chlupatými. Může za to Hroch. Od jeho Velkého zmizení nás holky hlídají ještě víc než předtím. Myslel jsem, že víc už to nejde. Jde. Kam jde kocour, tam jde holka. Kocour do trávy, holka za kocourem. Kocour na břízu, holka pod břízu. Kocour k řece, holka, bez šunky!! za kocourem. Kocour kolečko kolem chalupy, holka kolečko za kocourem. Tsss! Nepotřebuji mít dva ocásky. Když zrovna holka není mým ocáskem, stejně mne sleduje. Vypracovaly s ostatními holkami systém. Sledují nás. Vzájemně si předávají informace o pohybu sledovaných objektů. Nemáme šanci. Jen se uchýlím k vědecké práci do rybízů, už to někdo hlásí. Jen Tsunamissy vyveverkuje na olši, už prostřední holka volá na velkou holku, že Tsunamissy je na olši. Úplně nahoře. Velká holka hlásí, že je na infarkt. Úplně akutně. Akutní stav holky jsem se pokusil využít k přesunu. Nenápadnému. Hbitému. Chtěl jsem zmiznout do křoví za ohništěm. Přesouval jsem se velmi rychle. Už se zdálo, že se mi pokus podaří. Nepodařil. V poslední chvíli mne zahlédla nejmladší holka. Podala neprodlené hlášení velké holce. Velká holka nelenila a okamžitě mne následovala. Abych ji zmátl, zatvářil jsem se, že vůbec neprchám do křoví. Udělal jsem několik obratných kliček a odskoků. Jemně jsem zrychlil a řekl, že jsem rád, že jí konečně došlo, že chci hrát svou oblíbenou hru „Chyť mne, když to dokážeš!“.

13. 7. 2009
Jsem spokojenej kocour. Mám nový objekt vědeckého zájmu. Velkého kluka Martina. Letos poprvé je na chalupě delší dobu. Letos poprvé má možnost poznat důkladněji některé skutečnosti. Především tu, že se mýlí, když si myslí, že tady všichni máme rádi jeho. Vědecky pečlivě sleduji, jak postupně zjišťuje, jak se věci mají. První záchvěv poznání ho rozechvěl, když Marcelka všem holkám a klukům donesla divočákové stejky. Byly na míse, každý si vzal. Všichni mlaskali. Kluk Martin mlaskal hodně. Slyšel jsem ho až do dřevníkové spisovny, kde jsem právě intenzivně meditoval. Kluk Martin pomlaskl nad posledním soustem. Pohlédl mlsně na poslední stejk na míse. Pohlédl mlsně na Marcelku, vznesl dotaz, jestli si může ten stejk vzít. A Marcelka zhatila jeho naději větou: „No to ne, ten je pro Piškota!!“ Výraz kluka Martina balancoval na hraně mezi údivem a nepochopením.
Další otřesení jistoty kluka Martina přišlo druhý den. Velká holka nasmažila velikou kopu řízků. Houbových. Vonělo to kolem celé chalupy. Nedočkaví loudilové přešlapovali u chalupy. Dožadovali se aspoň malého řízku na zkoušku. Holka bránila řízky vlastním tělem. Řekla, že si musí počkat. Počkali si. Dočkali se. Holka hrdě vyšla před chalupu s velikou mísou zlatavých řízků. Kluk Martin k ní radostně přiskočil. Sápal se po řízcích. Holku v poslední chvíli osvítila myšlenka. Na mě. Ucukla s mísou, otočila se a se slovy: „Kruci, musím odendat řízky pro Piškota,“ zmizela zas v chalupě. Výraz kluka Martina balancoval na hraně mezi bolestí a zděšením. Vychutnával jsem chutný řízek a zapsal jsem si do spisu poznámku Sledovaný objekt začíná být krutému poznání velmi blízko.
K zhroucení jistot došlo hned večer. Při večerním posezení všech u Marcelky Jiřinka začala plánovat, že zítra k obědu udělá lívance. Se šlehačkou. Pro všechny. Kluk Martin na ni pohlédl a optal se, proč chce v tomhle horku dělat lívance, když dnes v poledne nadávala, jen když mu měla ohřát párky, jaká že je to otročina, v tomhle vedru u plotny. Tak proč zrovna lívance?? Jiřinka – jeho maminka – pohlédla na kluka Martina zvysoka a odvětila: „No protože minule Piškotovi tolik chutnaly!! Tak mu chci udělat radost.“ Výraz kluka Martina byl nepopsatelný.
Kluk Martin se neskácel. Do svého spisu jsem si zapsal, že sledovaný objekt je celkem statečný. Nově zjištěné skutečnosti nese trpce, ale smiřuje se s nimi. Ostatně, nic jiného mu nezbývá. Na tom, že tady všichni máme rádi mě, by stejně nic změnit nemohl. Svůj spis jsem nazval Jak velcí kluci přichází o iluze aneb Když mě na chalupě milují, není co řešit.

14. 7. 2009
TSSS! TSS! Jsem dotčenej kocour. Uvažuji o změně. Jména. Svého. Brzy. Co nejdřív. Abych už nemusel prožít chvíli, kdy kluk Tomáš jde k jejich chalupě. Na svačinu. A Marcelka – jeho maminka – za ním volá: „Piškot je na misce!“ A z okna chalupy naproti se vykloní Kačka a udiveně volá: „Fakt?? Missy přece leží támhle a já myslela, že je Piškot kastrovanej...“
TSSSSSSSSSSSSSSSSSS!!



Piškot Pišutka v.t.
 

© 2009 Copyrights Luci 04 - Všechna práva k textům a fotografiím vyhrazena

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode