Prolog

09.11.2009 17:59

20. 9. 2005
Nějak se mi to nechce líbit. Holky pořád někam mizí. Vracejí se večer. Vždycky jim vynadám.
Nechávají mne tu samotného. Máma Líza a tety Popelka, Zuzka a strejda Buchta pořád někde lítaji, a tak jsem na dvorku sám. Pořád se kolem mě motá malej Bubu. Ten černej pišišvor chvíli nepoleží. Občas se projdu po rajonu, ale moc dlouho necourám, abych nepropásl holky. Vždycky mi přinesou něco na zub. Mluví o nějakém stěhování. Nechápu.

22. 9. 2005
Vůbec se mi to nechce líbit. Holky přivlekly plno krabic. Odtahaly je domů. Mě nechaly na dvorku. Když mě konečně pustily dovnitř, hned jsem vletěl do krabice. Zrada! Už byla obsazená. Naskákaly do ní knížky z polic. A do dalších krabic se nacpaly nějaký hadry. Všechny skříně jsou prázdný. Vůbec se mi to nelíbí. Abych se uklidnil, šel jsem se zeptat tety Popelky, jestli by mě nechtěla. Asi nechtěla. Ale fackovat teda umí.

24. 9. 2005
Tak zas ty krabice odvezly. Když se vrátily, byly žlutě tečkovaný. Všude. Holky, ne krabice. Prý je vymalováno. Tak to nechápu. Vypadaly vyčerpaně, tak jsem chytl myš a přinesl jim ji, aby se posilnily. Položil jsem ji na stůl, tak snad ji najdou. - Už ji asi našly. Slyším, jak ječí štěstím.

26. 9. 2005
Velká holka mně vzala a nesla na zahradu, do rohu, k tomu pichlavýmu stříbrnýmu stromu. Říkala, že tam leží moje babička. Koukal jsem, ale žádná kočka tam neležela. Jen kytka, co jí tam dala holka. Si myslí, že mě zmátne. Copak si můžu splést kytku s kočkou? Holka říkala něco o střílení. Žádný rány jsem neslyšel, ale na čumák mi káplo něco slanýho.

28. 9. 2005
Dneska přišli nějací chlapi a odnesli skříně. To si dovolili hodně, po čem asi budu lézt? V domě je už jen linka a pelechy holek. Doufám, že ty nezmizí, neměl bych kde spát.

30. 9. 2005
Vůbec se mi to nelíbí!! Dnes si nějací lidé odvezli mámu Lízu a tetu Popelku. Prý na statek. Prý by si v bytě nezvykly. Nechápu. O jakým bytě to holka mele? Nebavím se s ní a když mě chtěla drbat, tak jsem jí jednu drbnul. Teď si to v kuchyni vylepšuje náplastí.

1. 10. 2005
Vylezl jsem na střechu a obhlížel rajon. Holka vylezla za mnou, vzala mne do náruče. Prej se mám rozloučit. No to určitě, to zrovna. Pak mě odnesla do tý vrčící, protivný krabice, kterou snáším jen proto, že vždycky nakonec zastaví na chalupě. Když vrčivka zastavila, hrnul jsem se, že hned pročmuchám nový chalupní vzkazy. Zrada!! Holka mně odlapla a nesla mě do nějaký úplně cizí chalupy. Bylo to tam velký, všude žlutá a klouzalo to tam. A hele, naše skříně. Holka povídala, že tady teď budeme doma. No to určitě! Skočil jsem jí na rameno a vydal povel, ať mě hned odveze zpátky. Nebo na chalupu.

2. 10. 2005
Je nemožná. Jasně jsem řekl, že chci zpátky. Neposlechla. Potrestal jsem ji. Schoval jsem se tak, že po 4 hodinách hledání brečela, že jsem asi někudy musel utéct. Obrátila to tu vzhůru nohama, ale nenašla mě. Holt dobře ukrytej kocour. Nakonec jsem ale vylezl. Menší holky začly brečet a jak už jsem tak měkkosrdcatej... jsem vylezl, no. Vítaly mne jak vládní delegaci. Dostal jsem syrové hovězíčko. Naivky. Mě neuplatí. Chci zpátky.

5. 10. 2005
Vůbec se mi tady nelíbí. Prý si zvyknu. To se teda spletly. Uznávám, že nějaké výhody to tady má. Mám z okna lepší přehled. Nový pelechy holek jsou pohodlnější. Není tu tolik almar, takže jeden má větší možnost lítat a hrát si s míčkem. Je tu pořád teplo, protože se netopí dřevem, ale něčím, co syčí v takové krabici na zdi. Prý to nemůže vyhasnout. Nemusí se přikládat. A vynášet popel. Holka říká, že teď bude na mě mít víc času. To bych bral. Ale stejně bych radši zpátky.

7. 10. 2005
Holka mě dneska dlouho mazlila a šmudlala. Šeptala mi, že jsem jedinej chlap, kterej jí smí do bytu a do života. Souhlasně jsem vrněl. To je snad jasný, že tady máme všichni rádi jenom mě.

Piškot Pišutka, v. t. (vlastní tlapkou)
 

© 2009 Copyrights Luci 04 - Všechna práva k textům a fotografiím vyhrazena

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode