Rekognoskace

15.11.2009 23:50

 

26. 8. 2007 10.00
A kruci. Holka zas řekla, že pojedeme domů. Řekl jsem, že nikam nejedu. Nezůstanu u slov. Budu přípravy k odjezdu bojkotovat. Sleduji, kde utírá prach. Okamžitě si tam jdu oklepat chlupy. Na vyluxovaný koberec jsem vyklopil granule. Vytírání rozlité vody z misky ji taky zdrží. Než zamete rohlík, rozebraný na atomy, tak snad usoudí, že tu zůstanem.

12.30
Neusoudila. Všechno je uklizené. Sbalené. Jsme s Tsunamissy a Bubu zavřeni v kuchyni. Prý abychom byli připraveni. Čekáme prý na auto. Prý přijede v 13.00. Holka prý musí být doma včas. Prý má nějakou pracovní schůzku. Prý na ní musí být přesně v 15.00.

14.50
Pořád ještě ho nemají. Vidím je oknem, jak chodí kolem chalupy. Menší holky jsou popálené od kopřiv. Už prolezly všechno roští, až k lesu. A hroch nikde. Kdyby to pozoroval někdo nezasvěcený, přivolá psychiatra. Holky krouží kolem chalupy a za bílého dne straší šumavské veverky voláním Bubububuuuuuuuu! Domnívám se, že jde o přímé ohrožení zvířecího druhu, protože veverky z toho musí padat smíchy ze stromů.

15.20
Výrazy, kterými holka komentuje hrochův útěk, by žádný slušný kocouř z tlamky nevypustil, natož aby je zapsal do deníku. Zůstanou tedy budoucím generacím utajeny. Snad to neohrozí historickou hodnotu mého deníku. Výrazy jsou určeny částečně hrochovi, částečně tomu, kdo otevřel dveře do kuchyně tak blbě, že se hrochovi povedlo zdrhnout. Zatím není jasné, který blb to byl. A jasné to nebude nikdy, protože ani největší blb si dobrovolným přiznáním nepřivolá na svou hlavu holčiny hromy, blesky a sankce.

16.00
Holka řekla, že to není možné, aby ten pitomec nereagoval na zvuk otvírané konzervy. Teď lítá kolem chalupy a klape víkem od konzervy. Pitomec neleze.

16.20
Už nás to tu s Tsunamissy nebaví. Chceme si to taky užít. Zatím jsme tu pořád zavření. Holka řekla, že už chybí jen, abychom zdrhli i my. No. Stačí, aby otevřela dveře a rád jí to splním. Smůla je, že dveře nejen neotvírá , ale ještě je zamkla. Prý pro jistotu.

16.30
Holky pořád lítají kolem chalupy. S ostatními lidmi z osady vytvořili rojnici a berou to systematicky. Pročesávají všechno. V pauzách mezi voláním nadávají a slibují si, že příští rok musí vysekat kopřivy a bodláky až k lesu. Vyniká nadávání holky, která si vzpomněla, že Fenistil je zabalený až na dně nejhlubší tašky.

17.00
Podle mne holka zvolila špatnou strategii. Jestli je hroch někde v doslechu, tak nikdy nevyleze, protože na to, co mu holka slibuje, až vyleze, by mu jeho 9 životů fakt nestačilo.

17.10
Jsem zvědav, kdy přivolají vrtulník s termovizí.

17.20
Menší holka začíná brečet, že se hrochovi muselo něco stát. Jinak by už přišel. Už 3 hodiny nejedl.

17.50
Prostřední holka začíná brečet, že se hroch musel ztratit, protože jinak by přišel. Už tři a půl hodiny nejedl.

18.00
Velká holka se tváří zoufale. Vyhlašuje krizový plán. Na jednání, které přesunula na 20. hodinu, být musí. Takže odjezd, v pátrání budou pokračovat všichni z osady. Objeví-li se hroch, bude v péči Jiřiny. Zítra se pro něj pojede. Neobjeví-li se, pojede se sem stejně a bude se hledat. Holka říká, že na jednání beztak bude mimo, bude myslet na hrocha, ale jít že tam prostě musí.

18.05
Nacpali nás do auta. Hroch nikde. Holky nasedají. Auto začíná vrčet.

18.06
Hroch vybíhá z křoví. Ještě je rozespalý a zjevně vůbec nechápe, proč se po něm holka tak vrhla a nadává mu do Monte Christů, Kájínků a primárních příčin jejího infarktu.

 

Piškot Pišutka v.t.

© 2009 Copyrights Luci 04 - Všechna práva k textům a fotografiím vyhrazena

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode