Den jako stvořený pro..psaní deníku?

Plížím se vysokou trávou, neslyšně našlapuji, ani větvička nezapraská pod mými tlapkami... stačí už jen málo a kořist bude moje! Připravuji se k velkému skoku, z napětí je mi horko... je mi horko... hernajs, je mi nějak moc horko... vedro... UF! Vzbudila jsem se! Byl to jen sen. Ale horko je mi pořád. To slunce se uvelebilo na mém kožichu. Důkladně se protahuji, zívám... rozhlížím se kolem... ano, bude to pěkný den. Den jako stvořený pro lumpárny. Promýšlím, která bude nejlepší... když tu náhle vpravo, kousek od sebe, zahlédnu nenápadný pohyb! HA! Kořist! Sen se stává skutečností! Plížím se, neslyšně našlapuji, už, už, stačí málo, kořist bude má... připravuji se ke skoku... mohutný odraz, skáču... MÁM! Zatínám drápy... Držím!!
„Lasytymalejdarebákuokamžitětohonechvždyttobolíjáužtěpřetrhnu! V šest ráno lovit pod peřinou můj palec!!“
Páni kocouři, taky vaši dvounožci tak rychle vstanou, když ulovíte jejich palec u nohy? Moje dvounožkyně vyskočila jak myš na pružině z krabice. A těch řečí, co kolem toho vedla! Nakonec teda usoudila, že kdyby mě přetrhla, tak bychom tu byly dvě a to už by si na noc musela brát na palce ochranné návleky, ale když prý mám tolik energie (co to je? Doufám, že ne nějaká nemoc?), tak ji mám uplatnit na něco užitečného... a to je podle ní psaní deníků. Nejdřív se mi to fakt nelíbilo, nasadila jsem výraz, jako že ten nejmenší nejmladší chudáček (teda jako já) vždycky všechno odnese... jenže pak mi došlo, že to je příležitost! Příležitost konečně důkladně zaznamenat všechna příkoří, kterých se na mně dopouští. A že jich je! Takže je průběžně budu psát do deníku a doufám, že všichni starší a zkušenější kocouři mi budou radit, jak se s nimi vypořádat, a že laskaví, chápaví a soucitní dvounožci mě budou patřičně litovat. Už se moc těším. Držte mi tlapky.
Vaše Lasy.

PS pro dvounožkyni: Cha! Já ti napíšu deník,to budeš koukat! To i ten jodisol,co si se syčením stříkáš na ulovený palec, budeš považovat