Expanze
20. 7. 2009
Jsem omylnej kocour. I vědec se může mýlit. Zmýlil jsem se. Když se zmýlím, tak to přiznám. Přiznávám se. Neprobádal a neodhadl jsem působnost čerta správně. Čert nesnáší. Zatím nic nesnesl. Čert strká. Kam nemůže, tam strčí ženskou. Holku. Moji. Velkou. A nejen, že strčí holku, kam nemá, ale ještě jí strčí srp. Do ruky. Holka se srpem se vrhla na plevelnou džungli. Sekání plevelu jí docela šlo. Proč se rozhodla místo plevelu seknout do svých prstů, netuším. Sekla se hodně. Syčí. Dává si náplast. Není růžová. Je béžová a postupně se mění na červenou.
21. 7. 2009 12.30
Holka už nesyčí. Ruku má pořád nahoře a prostřední a nejmladší holka jí zavazují tkaničky, myjí nádobí a vůbec dělají všechno, co velká holka jednou rukou nemůže. Neustále holku sleduji. Čekám, kdy se začne léčit růžovými náplastmi. Zatím nezačala. Jsem trpělivý kocour a mám přehled. Vím dobře, že balíček náplastí je v lednici. Kdo si počká, ten se dočká.
16.30
Dočkal jsem se. Zklamání. Velkého. Holky dávají věci do tašek. Velká holka má místo ruky s náplastí tlapu. Bílou. Prý nějaký obvaz. Prý musí chodit na převazy. Prý kvůli tomu musíme odjet dřív. Jsem zoufalej! Nikam nejedu. Zakrtkuji se s myší Evelínou do rybízové spisovny. Jiřinka mi bude nosit lívance.
17.00
Jsem ve spisovně. Mám tu myš Evelínu a klid. Pečlivě a vědecky důkladně zkoumám situaci. Ve svém zkoumání a vyhodnocení všech pro a proti docházím k jednoznačnému závěru: nemohu tu zůstat. Spisovna je sice pohodlná, přísun potravy by byl také zajištěn, hlavní heslo pobytu „Všude dobře, na chalupě nejlépe“ by také bylo splněno, ale – docházím k poznání, že bez mých holek bych vyhynul steskem. A vyhynutí mě nemohu dopustit. Z hlediska přínosu vědě by to bylo neodpustitelné. Musím tedy opustit původní myšlenku na setrvání. Jdu se nechat vypustit do auta. Už slyším Jiřinku, jak běduje, že bez jejího Pišíka tu bude pusto.
23. 7. 2009
Jsem velmi zneklidněný kocour! Tuším zradu! Tuším blížící se katastrofu. Tuším, že čert nikdy nespí. Když trpí nespavostí, aby se nenudil, chystá se tentokrát ne strkat, ale snášet. Na hromadu. Jednu. A velkou! Velikost hromady bude přímo úměrná velikosti melounu, který vyrostl z Jablkalassymity.
Kutálí se nám tady tečkovaný meloun s tenkými nožičkami. Velká holka každou chvíli sahá na meloun a říká, že už to bude brzy. Začínám zvažovat autoevakuaci. Jsem sebezáchovnej kocour.
Rozsah katastrofy z minulého léta mám dosud v paměti. Svojí. Na pištivé útoky malých torpéd, boj o holý život a neholý ocas, opakované vpády neodbytných otrapů do mých spisoven a stálé pokusy malých lupičů ukrást mi moji myš Evelínu nelze zapomenout.
26. 7. 2009 6.57
A kruci! Kruci! Něco se děje. Z meditování v nejoblíbenější spisovně u prostřední holky na polštáři mne vyrušily kroky. Rychlé. Holky. Velké. Proletěla předsíní, vletěla do koupelny. Vzápětí vyletěla a letěla do obýváku. Autoevakuuji se. Pod polštář. Snaha sebezachovat mě pro příští vědecké výzkumy mi napovídá, že ani pod polštářem neuniknu vzniku katastrofy s nedozírnými následky zániku mého klidu.
8.00
Jsem placatej kocour. Zplacatila mne prostřední holka. Má těžkou hlavu. Má ji na polštáři. Mám také těžkou hlavu. Pod polštářem. Mám hodně těžkou hlavu z oznámení velké holky. Před chvilkou sem nakoukla. Řekla, že jsou zatím dva. Krásní. Moje tušení se začíná naplňovat.
9.15
Už nejsem pod polštářem. Jsem ve spisovně na skříni. Chvějící se tlapkou sepisuji spis Když může dojít k nejhoršímu, dojde k ještě horšímu aneb Vliv působnosti čerta na život a dílo zoufalého vědce. Již není pochyb. Byl tady. Čert. Snesl. Snesl Tečkovanou pohromadu. Je v tašce. Cestovní. Pohromada. Je v tašce i s Kalassymitou. Čert tady není. Radši zdrhnul, protože ani on neunese všechno a taky má pud. Sebezáchovy. Tečkovaná pohromada je sice zatím bezbranná, ale čas se nezastaví a vždycky je lépe utéci včas, protože kdo uteče, toho tečkovaní pišišvoři neoškubou.
Piškot Pišutka v.t.