Expirace

11. 7. 2009 – 10:20
Jsem překvapenej kocour. Asi jsem inspirativní kocour. Inspiroval jsem holky. Asi se jim hledání myši Empétrojky zalíbilo. Už zase něco hledaji.

11:00
Pro jistotu jsem se uklidil do spisovny. Nevim sice, co hledají, ale byl bych nerad, kdyby velkou holku napadlo, že jsem to ukryl já. Nemám rád spílání za to, co jsem udělal, natož za to, co jsem neudělal.

11:30
A kruci. Musí hledat něco moc důležitého. Už do hledání zapojily i Jiřinku, kluka Martina a kluka Dominika.

11:40
Velká holka má záchvat. Sebekritiky. Řekla, že je blázen. Jsem spokojenej kocour. Mám rád vzácné chvíle, kdy se s holkou názorově plně shodujeme.

11:41
Tak nic. Neshodujeme se. Navíc už vím, co hledají. Hledají Hrocha. Holka řekla, že to je teda blázen, kam mohl zmizet. Hbitým aktivováním sluchových čidel jsem z řeči holek vyrozuměl, že Hroch využil mimikrů a otevřených dveří a večer splynul s tmou. Splynul s ní dokonale. Tak dokonale, že ani po hodinovém hledání ho holka nenašla. To chápu. Plně to odpovídá obsahu mého spisu Potmě každá kočka černá, natož Hroch. Totiž Bubu. Holka usoudila, že je teplo. Že nechá Hrochovi na lavičce u chalupy deku. Že ráno si Hrocha na dece vyzvedne. Nevyzvedla. Nebyl tam. Nepřišel na snídani. Holka zneklidněla. Povolala prostřední a nejmladší holku. Zahájily pátrání. Vzaly to podle osvědčené metodiky. Dřevník. Kůlna. Rybízy. Keře u Marcelky. Keře u ohniště. Hroch nikde. Okruh pátrání rozšířen o zvukové efekty – klapání víkem konzervy, chrastění miskou s granulemi a voláním Bubuuuuu, Bubuuuu, oběěěěd! Nezasvěcení by mohli nabýt dojmu, že holky někoho straší obědem. Výkřiky Bubububuoběd mnoho chuti k jídlu nenavozují. Nenavodily chuť ani v Hrochovi. Neobjevil se. Holky opět rozšířily okruh pátrání. Prodírají se loukou. Výrazy, které se odtud ozývají, nemohu zapsat, protože by mé vědecké spisy degradovaly do kategorie nepublikovatelných. Snažím se rozpoznat, komu je který výkřik adresován. Matně tuším, že těmi pitomými pálivými samicemi od vepře nemyslí Hrocha a tím volem, kterýho přetrhne na deset malých, jen co ho konečně najde, nemyslí kopřivy.

15:00
Rozpracoval jsem spis Kdo hledá, najde. Myslím, že je to velmi objevný spis. Objevy, to je moje. Když jsem se objevil před holkou, abych jí vyjevil, že mám hlad, na šunku, vyjevila se a řekla, jestli jsem se nezjevil. Neví, co dřív, hledá Hrocha a do toho ještě mourovaté zjevení se zjevně praštěnými požadavky. No dobře. Jak myslí. Klidně si může hledat dál. Budu také hledat. Svačinu. Sobě.

15:20
Jsem ve spisovně. Svůj spis Kdo hledá, najde, mohu s klidným svědomím dokončit. Našel jsem. Svačinu. Chutnou. Holka nenašla. Hrocha. Ztraceného. Její smůla. Kdyby se řídila mými vědeckými poznatky, našla by. Zatím probírá s klukem Martinem, jestli je možné, aby kocour spadl do řeky. Kluk Martin říká, že možné je všechno. Prostřední a nejmladší holka začínají brečet. Velká holka vypadá hodně znepokojeně. Říká, že Hroch už třináct hodin nejedl. Že to není možné, aby neslyšel chrastění granulí v misce, s kterou lítá po celé osadě. Jsem udivenej kocour. Nechápu, že holka nechápe, že Hroch sice slyší chrastění v misce, ale taky slyší, co všechno mu holka slíbila, až vyleze. Příslib rozškubnutí na několik malých, přeražení vejpůl, vyprášení kožichu, přilepení k židli, aby ho přešly blbé nápady se schovávat a doživotní zákaz vycházek zřejmě Hrocha zaujal víc než méně slyšitelné chrastění granulí.

21:30
Začíná se stmívat. Holky chraptí. Pořád ještě hledají. Hledají na místech, kde už hledaly třikrát. Začínám být trochu znepokojenej. Napadlo mne, jestli se Hroch neinspiroval mým ukrytím myši Empétrojky. Jestli se taky nepřikryl hlínou. Aby se mohl přikrýt, musel by vyhloubit kráter. A když se chtěl odkrýt, jestli si nespletl směr a nezačal hrabat opačným směrem. Jestli ano, tak ted už od Austrálie nebude daleko.

22:03
Našel se!! Hroch! Sám! S prudkým dusotem vyběhl z křoví. Z křoví u Marcelky, které bylo prohledáno pětkrát. Tušil jsem to! Byl zakrtkovanej jako myš Empétrojka. Jsem potěšenej kocour. Těší mne, že mé metody mají užitečné využití. Holky se na Hrocha okamžitě vrhly. Málem ho umačkaly. Taky jsem rád, že se Hroch samonašel. Ale mačkat ho nepůjdu. Holka s ním míří do kuchyně, aby mu dala večeři, když tak dlouho hladověl. A až holka dojde do kuchyně a zjistí, že jediný, kdo bude večeřet, je Hroch, protože ta moc dobrá rybičková pomazánka, která měla být holek večeří, se už odpoledne stala chutnou svačinkou vědecky pracujícího kocoura, budu mít co dělat, abych ze sebe vymáčkl co nejvyšší autoevakuační rychlost a zmizel ve tmě. Dvě tři hodinky hledání a na pomazánku holka ani nevzpomene. Bude ráda, že si mohla zase zahledat. Jo, jo. Jsem prostě inspirativní kocour. My mě nemít, nevím, museli bychom si zoufat.

Piškot Pišutka v.t.