Inovace

28. 12. 2007
Mám dilema. Mám rád holku. Holka nemá ráda kuličky. Taky nemá ráda Ježíška. Dal menší holce skládací nesmysl. Barevné tyčinky se mají spojovat kuličkami. Ocelovými. Je jich hodně.
Fotbálek s dvaceti míčky je lepší než s jedním. Nejlépe se fotbálek hraje ve 3 ráno. To se tu nemotají holky. Míčky se ve tmě dobře blýskají. Je ticho, takže se míčky dají sledovat i po zvuku. Zvuk na dřevěné podlaze je výborný. Nárazy míčků do nábytku a stěn taky. Hrajeme teď každou noc. Menší holka nám vždycky míčky někam připraví. Je to od ní hezké. Od velké holky není hezké, když jí říká, aby nezapomněla tu Ježíškovu pomstu pořádně uklidit.

30. 12. 2008
Tak nevím. Asi se něco chystá. Asi přepadení. Velká holka řekla, že jestli ji ještě jednou vzbudí rachot, vyhodí ten krám oknem a teroristy do kočičárny. No. Je na ní, jak si s útočníky poradí. Nebudu jí do toho mluvit. V kočičárně stejně fotbálek nehrajem. Není tam dřevěná podlaha.
Tak tam ty teroristy může zavřít. Hlavně, aby nám nelezli do kadibudek.

1. 1. 2008
Jsem zmatenej. Holka vydává nepřesné pokyny. Neřekla, do kdy jí nemáme lézt na oči. Myslím, že už jsem ve spisovně docela dlouho. Nutně potřebuju jít do kuchyně. Nutně potřebuju zjistit, jestli to, co mi vyvolává polykací reflex, je opravdu vůně kachny. Pečené. Kachnu mám rád. Holka ji má taky ráda. Mě má taky ráda. Ti, co se mají rádi, by měli být spolu. Půjdu to holce připomenout.
Půjdu se podívat, jestli ještě kulhá. Řeknu jí, že příště nesmí dělat tak prudké pohyby. Kdyby tak nevylítla, když ji v noci kulička s nízkou dráhou letu bacila do hlavy, tak nemusela šlápnout na druhou kuličku. Jo. Jsem rád, že bydlím v prostředí, kde mohu čerpat nové poznatky. Hned, jak zařvala, tak jsem běžel do spisovny. Musel jsem si zapsat, že moje holka má kotník. To jsem nevěděl. Já kotník nemám. A vyvrknutej už vůbec ne.

6. 1. 2008
Jsem nepochopenej kocour. Myslel jsem to dobře. Chtěl jsem jí pomoci. Vypadala, že jí něco chybí. Nejsem žádnej začátečník. Vím, jak se to dělá. Postupoval jsem správně. Nechápu, že holka nechápe, že jsem jí musel vyndat z květníku. Jinak bych jí kořeny neprohlédl. Za to, že asi strachy pustila všech deset listů, taky nemůžu. Nevim, proč holka pěstuje tak ustrašený kytky.

20. 1. 2008 14.20
Rozhodl jsem se, že budu dělat holce jen samou radost. Začal jsem dnes. Jsem spokojenej. Nevypadá to špatně. Dalo to dost práce. Dost jsem se naběhal. Ještě, že kočičárna není od koupelny tak daleko. Už se těším, jak bude holka zírat.

14.30
Jak to myslí, kterej vandal zprasil celou vanu packami od kočkolitu??!

2. 2. 2008 13.45
Jsem užitečnej kocour. Holka díky mně umí předpovídat. Roční období. Řekla, že podle množství mých chlupů na sedačce v obýváku soudí, že jaro přijde brzy. Že pelíchám. Že je třeba odchlupit, co se dá. Zase tady vrčela s vysávací příšerou. Nesnáším ji. Ne holku. Příšeru. Řve a žere moje chlupy. Sežrala i jednu myš, dva papírové kapesníky, jednu sušenku a jednu ponožku menší holky. Teď je ucpaná. Dobře jí tak. Nemá strkat chobot do mého skladu předmětů k výzkumu.

15.50
Příšera neřve. Holka jo. Aha. Tak to už si všimla, že hraju svou oblíbenou hru Každý odstraněný chlup nahraď pěti dalšími.

20. 2. 2008
A kruci!! KRUCI!! Jsem zoufalej!! Moje myš Evelína se pere. Ne pere jako pere. Vzteklinu nemá. Pere se v pračce. Holka tam strčila oranžovej pelech, potah z lehadla na topení a myš Evelínu.
Prý byla omolousaná. Nevoněla. No dobře. Stačilo říci. Byl bych si ji umyl sám. Takhle už pěknou chvíli sedím u pračky a zírám dovnitř. Je zajímavé, jak se myš Evelína objeví... zmizí. Objeví. Zmizí. Objeví... HA!! Učinil jsem objev!! Mám nové téma pro zásadní, unikátní spis. Nazvu ho: A přece se točí!

Piškot Pišutka v. t.