Inspirace

20. 10. 2007
Nemohl jsem psát. Intenzivně jsem pracoval na spisu Žádost o okamžité zapsání mě do Červené knihy kriticky ohrožených druhů. Jsem kriticky ohrožen. Vřeštění holky, které Kalassymita každé ráno prokusuje palec, by nepřežil ani mamut. A to mamut nespal u holky na polštáři a nebyl každé ráno v šoku z decibelů, které vydává. A stejně vyhynul.

22. 10. 2007
Jsem velkorysej kocour. Žiju s holkou už 5 let. Čekal bych, že za tu dobu už se mohla ode mne přiučit. Velkorysosti. Nepřiučila. Kdyby jo, tak by teď nedělala takový povyk. Vždyť může tu předložku vyprat. Nemůžu za to, že v jedné kadibudce bylo Tsunamissy, v druhé Bubu, v třetí Kalassymita a do čtvrté se mi zrovna nechtělo.

28. 10. 2007
Kalassymita se naučila vyskočit na skříň v kočičárně. Oznámil jsem jí, že si nepřeji být v mé pracovně rušen. Že pracuji a bádám. Že potřebuji klid. Potřebuji se soustředit. Kalassymita místo okamžitého opuštění skříně na mě hupsla. Vrazila mi do žeber své zadní hrabky. Sice je má jen o něco silnější než párátka, ale šlupka to byla strašlivá. Vrátil jsem zpátky do plic vyražený dech a vyrazil do boje. Použil jsem osvědčené chvaty. Kalassymita mne práskla levou zadní do čumáku. Napnul jsem všechny svaly a hlavně se soustředil na to, aby mi bolestí nepovolil svěrač. Zvládl jsem to. Nezvládl jsem ale kontrolu prostoru. Kalassymita mne mazaně dostrkala v boji až k okraji skříně. Nevěděl jsem, že pád kocoura může udělat takový rámus. Může. Holka přilítla a řekla, že jsem spadnul jak zralá hruška. To si dovolila fakt už moc. Jsem naraženej a uraženej.

30. 10. 2007 13.30
To už je vrchol!! Další tečkovaný tvor v bytě. Tak to ne. Dosť bolo teček, terazky tě sežeru. Tady se žádné další tečky promenádovat nebudou.

13.45
Nemluvím s holkou. Řekla, že jsem škaredej kocour. Že ten brouček byl malinkej a roztomilej. To je možné. Jeho chyba, že měl tečky. Kdyby měl pruhy, tak bych ho nesněd. A neměl bych v tlamce jak v polepšovně. Netušil jsem, že mandelinky chutnají tak hnusně.

3. 11. 2007
Pracuji na novém, originálním spisu. Bude to má stěžejní, významná práce. Nazval jsem ji Mnoho povyku pro nic. Zatím mám jen nadpis - nemohu se soustředit. Musím počkat, až holka donadává na nějakého blba, který jí celoodpoledním ležením zachlupil černé kalhoty.

6. 11. 2007
A kruci. Ono ne dost dvou katastrof v bytě. Nastala ještě třetí. Tsunamissy se muselo bacit do hlavy. Jak jinak si mám vysvětlit, že se přede mnou svíjí, natřásá si tečky a vrká jak holub?? Pořád mi nastrkuje před oči své tečkované pozadí. Je to neestetické. Netuším, co Tsunamissy chce.

8. 11. 2007
Opět zvažuji autoevakuaci. Tsunamissy, kdykoliv mne zahlédne, sebou práskne na zem a podivně se zmítá. Musím se podívat do encyklopedie, o jakou chorobu jde. Nerad bych se nakazil. Jedním z příznaků Tsunamissí choroby je i nepřetržité vyřvávání. Někoho volá. Doktor to asi nebude.

10. 11. 2007
Už vím, na koho Tsunamissy vřeští. Shání nějakého mňauláčka. Neznám.

12. 11. 2007
Dali jsme s Kalassymitou fotbálek. Připojil se dokonce i Bubu. Tsunamissy odmítlo. Prý musí volat mňauláčka. Nevadí. Klidně můžem hrát ve třech. Kalassymita má docela talent. Z 10 střel dala neomylně 10 gólů. To zas bude mít holka řeči, až jí míčky a myšky vlítnou zpod regálu do té řvoucí vysávací obludy. Jestli si toho vůbec všimne. Sotva kouká. Tsunamissy provřeštělo už šestou noc. Holka říká, že bengálky jsou skvělé, ale mají jednu nevýhodu: nedají se na noc vypnout.

16. 11. 2007 16.20
Jsem poetickej kocour. Tsunamissy jest mi inspirací. Zlehka jsem do sedačky načtrtl báseň.

Lákání, lákání,
bláhový volání
široko daleko
žádnej chlap k sehnání.

17.00
Procítěně jsem báseň přednesl Tsunamissy. Vůbec nemá smysl pro poezii. Plesklo mi facku. Nakoplo mne zadními boxerkami. Rozcuchalo mi pruhy. Prý si nemám dělat legraci z vážných věcí. Prý ještě jednou a ztluče mne do kuličky... Do kuličky?? A kruci. Asi už vím, co po mně tím svíjením Tsunamissy chtělo. Tak nic, no.

Piškot Pišutka v. t.