Rating

16. 6. 2010
Jsem podepsanej kocour. Podepsal jsem se tlapkou. Vlastní. Podepsal jsem se na listinu. Úřední. Důležitou. Poštovní. Podepsal jsem se, protože balík musí převzít adresát a tím jsem byl já. Na balíku bylo napsáno Profesor Piškot Pišutka, v péči dvounožkyně. Dvounožkyně je moje holka. Velká. Když viděla adresu, smála se stejně, jako paní od pošty, která balík dovezla a říkala, že chce podpis adresáta. Tak moje velká holka vzala pixklu s barvou, potom vzala mě, adresáta, dala mi tlapku do barvy a potom jsem se tou barvou podepsal. Když jsem naplnil nezbytný úřední úkon, věnoval jsem se průzkumu obsahu balíku! Byl jsem naprosto nadšenej kocour! Holka Kačenka opět projevila velké pochopení pro to, abych nevyhynul! Poslala mi moje zamilované tyčinky! Okamžitě jsem si vyžádal zvláštní příděl! Všechny chuťové buňky jásaly. Jásaly a těšily se na dny příští, kdy pravidelně každý večer přesně v 18 hodin vstoupím důstojně do kuchyně a vyžádám si pravidelný přísun tyčinek! Jsem sebezáchovnej kocour a vím, že na svém nevyhynutí musím pracovat pečlivě a pravidelně.

18. 6. 2010 15:00
Jsem značně znepokojenej kocour! Podle mých bohatých zkušeností a instinktů by už měly červenat. Třešně! Na fotbálek! Nečervenají. Jsou zelené. Vloni touhle dobou už červené byly. Zajímalo by mne, kdo v tom má drápy, že letos jsou zelené a tvrdé. Kdybych měl víc času, podrobil bych tento podezřelý úkaz důkladnému výzkumu. Čas ale nemám. Musím se věnovat holce. Velké. Musím jí vysvětlit, že mi má poskytnout zelenou třešeň, protože jsem roztouženej kocour. Jsem roztouženej po pořádném třešňofotbálku.

15:10
Jsem mile překvapenej kocour! Holka pochopila mou naléhavou žádost! Poskytla mi jednu třešeň. Hbitě jsem rozehrál hru. Odkop, přihrávka... Po chvíli jsem hru nenadšeně ukončil. Zelený míček není pro hru nejlepší. Málo se kutálí a při pokusu přenést míč v tlamce na lepší herní plochu do obýváku mi chuťové buňky začaly spílat, protože chuť zeleného míčku je nelahodná, vyhodnotil bych, že přímo nechutná.

21. 6. 2010
Jsem časově zmatenej kocour. Jsem ve spisovně. Velmi pečlivě hodnotím analýzu faktu, že moje časové vnímání a tušení je v rozporu s vnějšími úkazy! Podle mého vnitřního tušení už by holky měly pomalu balit. Na chalupu. Nebalí. Ačkoliv jsem kocour, plně připravenej na samosbalení a sbalení myši Evelíny, chybí mi základní podmínky! Chybí mi taška, do které bych nás sbalil.

26. 6. 2010
Jsem velmi zneklidněnej kocour. Pořád není, kam se sbalit. Několikrát jsem velké holce řekl, že to považuji za zásadní nedostatek. Velká holka projevila značnou odvahu, protože mi připomněla mé oblíbené heslo Kdo si počká, ten se dočká! TSSSSS!!! Myslím, že ji budu muset srovnat! Opět jsem si potvrdil skutečnost, že výchova holek nikdy nekončí a jen jeden trochu povolí, už holky výsledky výchovy hatí. Naštěstí jsem důslednej kocour a vím, jak zjednat nápravu a nastolit opět pořádek, jo, jo.

30. 6. 2010
JO!! JO!! Věděl jsem to! Jen jsem rozpracoval objevný spis na téma Trpělivost růže přináší aneb Základní postupy ve výchově holek, už se objevily výsledky. Totiž, tašky. Se objevily! Okamžitě po objevení tašek se objevil budoucí chlupatý obsah největší tašky. Objevila se i myš Evelína. Samosbalení bylo rychlé a bezchybné. No však!! Máme s Evelínou bohatou praxi.

1. 7. 2010
Kruci!Kruci! Taky mají praxi. Holky. Všechny! Velká, prostřední i nejmladší!Mají praxi v opakovaném vybalování chlupatého obsahu zavazadel!! Své praktické poznatky doplňují hlasitými sděleními: „Už je zas nasáčkovanej v té oranžové tašce!!“ „Mááámííí, Piškot mi zachlupil to modré triko, on na něm leží. Já vim, že mám zatahovat zip na tašce, já ho zatáhla, ale on si to už umí otevřít.“ „Nevíte, kde je Piškot? Ne? Tak prohledejte ty tašky v předsíni a okamžitě ho vyndejte. A jestli zas nacpal myš Evelínu do tašky s moukou, strouhankou a cukrem, tak už ho fakt přetrhnu!“ Pche!! Přetržení mě by mělo jediný efekt! Musely by mne vybalovat ze dvou tašek!!

Piškot Pišutka v.t.