Rekordy.

29.12.2009 23:30

12. 11. 2009
Jsem pochovanej kocour. Jsem mnohokrát pochovanej kocour. Taky jsem potěšenej. Kocour. Návštěvy sice přicházely prý kvůli Blbísům, ale chovaly si hlavně mě. No však! Tady si chováme hlavně mě!! Choval jsem se velmi rád. Taky jsem se choval slušně. Poradila mi to holka. Řekla, že jestli se nebudu chovat slušně, už ji ze mne fakt pochovají. Tak jsem se choval. Slušně. Radši. Představa, jak návštěvy poponáší v náruči holku, se mi nelíbila. Začne to chováním a potom by jí mohly dát i dárky. Návštěvy. Dárky, které dovezly mně. To bych nerad. Mám holku rád, ale šunku a lososa taky. Holka to má taky ráda. A kdyby si ji návštěvy chovaly, mohla by se dožadovat i mých dárků. Ale nedošlo k tomu. Choval jsem se vzorně, choval jsem se hodně a na dárcích jsem si pochutnal. Růžové náplasti, obětavě mně návštěvami poskytnuté, byly hojivým lékem na šrámy, při výchově Blbísů utržené. Spotřeboval jsem hodně hojivého materiálu. Své poděkování jsem shrnul do unikátního spisu, nazvaného Lékař léčí, šunka uzdravuje... Návštěvy si vychutnali i ostatní členové smečky. Jedna z návštěv dovezla šantu. Hodně šanty. To ocenila hlavně Kalassymita a Tsunamissy. Svíjely se na podlaze kolem šanty. Z další návštěvy se svíjela hlavně Kalassymita. Byla návštěvou, která má tajfunku Auru, odlapnuta, asi zhynotizována a pochována. Vydržela být chována asi pět minut. Tento pozoruhodný úkaz jsem zaznamenal do spisu Zázraky se dějí aneb První zápisek do Piškotovy knihy rekordů. Jsem přesvědčen, že tento rekord nebude nikým překonán. Jestli Kalassymita něco opravdu nesnáší, pak je to chování. Jakýkoliv pokus úspěšně řeší kombinací děsivého zavřísknutí a užitím zadních hrabáků. Na Auřinu holku tuto metodu neuplatnila. Dokonce se zdálo, že se jí pochování líbí.

Piškotova kniha rekordů - 1. zápis: 5 minut 23 sekund – chování Kalassymity bez vážné újmy na zdraví chovatelky, zvané Auřina holka.

4. 12. 2009
Kruci! Kruci! Jsem časopřesnej kocour! Mám dobrou paměť. Vím dobře, že už měla začít. Holka. Velká. S tvorbou. Adventní. Svícny. Věnce. Nezačala. Jsem znepokojenej. Nemohu se dočkat bukvic, šišek, ořechovců a dalších fotbálkových věcí. Zeptal jsem se holky. Velké. Jak to, že pořád nic, když už je čas. Řekla, že ho nemá. Čas. Neví, co dřív. Nestíhá. Stihnul jsem ji za to pohledem. Přísným!

6. 12. 2009
No konečně!! Jsem nadšenej kocour!! Dočkal jsem se. Holka jde do kočičárny. Otvírá dveře vestavěné komory. Vyndává krabice. Jsou v nich bukvice. Hbitě asistuji. Snažím se otevřít krabici. Holka mi ji vzala. Krabici. Nese ji do obýváku. Drobím se nedočkavostí. Skáču na stůl. Přistávám v krabici, kterou holka mezitím stihla otevřít. Nelením! Okamžitě vykopávám z krabice první bukvici. A hned jdu po ní. Jsem šťastnej kocour. Otočka. Přihrávka levou, přihrávka pravou. Přední. Klička. Odkop zadní. Levou. Zpracování bukvice oboutlap. Výkop! A kruci! Gól. Bukvice pod regálem. Až vzadu. Tam nedosáhnu. Nevadí. Jdu si pro další míček. Změna je život. Teď si vyberu skořápku.

7. 12. 2009 13.20
Jsem zodpovědnej kocour. Vím, že hra vyžaduje soustředění. Soustředím se. Plně. Nenechám se rozptylovat tak nepodstatným prvkem, jakým je jekot. Holky. Velké. Ječí kvůli malé. Nehodě. Opravdu se jí divím. Taková velká a tolik jekotu kvůli tak malé krabici, která při výběru míčku natěšeným hráčem trochu spadla ze stolu na zem a trochu hodně celá se vysypala.

13.22
Jsem překvapenej kocour!! Leze po čtyřech! Holka! Leze docela hbitě. Leze od šišky k bukvici, od bukvice k šišce. Sbírá. Pohybuje se po čtyřech dost rychle. Zaujalo mne to. Mohla by si se mnou dát fotbálek. Jdu jí vyzvat ke hře.

13.24
A kruci! Kruci! Záměr byl dobrý. Provedení horší. Ale jsem nevinnej. Kocour! Nemůžu za to, že holka pohnula hlavou zrovna, když jsem jí chtěl ducnutím svého čela do jejího čela vyzvat ke hře. Pohnula hlavou špatným směrem. Nevím, jestli já jí čumákem do oka, nebo ona mně okem do čumáku. Vím jen, že vykvikla, syčela a řekla, že má oko vražené hluboko do dutiny. Lebeční. A že čočka je asi v háji. A že jestli bude mít monokla, ať si jí nepřeju. Netuším, co je monokl, ale pro jistotu jsem holce řekl, že jediné, co si přeju, je, aby si se mnou zahrála fotbálek. Zase mne nepochopila. Místo přihrávky šla do koupelny. Prý se pokusí vylovit oko z dutiny a natrženou čočku z oka. Myslím, že zbytečně zveličuje. Můj čumák je úplně v pořádku. Jsem rád. Můžu ho hned využít k vylovení další skořápky z krabice.

14.10
Jsem rozpačitej kocour. Zahájil jsem bádání kvůli důležitému spisu. Spis jsem nazval Kdo hledá, najde. Původní myšlenka spisu se mi jevila být jasná a objevná. Ted jsem trochu vyjevenej. Setkal jsem se se zvláštním jevem. Hledal jsem. Ale nenašel. Hledal jsem ve všech skrýších. Hledal jsem pečlivě. Hledal jsem všude. Hledal jsem dlouho. Bez výsledku. Není tady. Nenašel jsem ho. Prostě jsem toho neskutečného blba, kterej neustále ohrožuje svými praštěnými nápady holky tvorbu a její nervy, nenašel.

14.50
Jsem velmi potěšenej kocour. Těší mne, že mohu v poměrně krátké době zaznamenat už druhý zápis do Piškotovy knihy rekordů.

Piškotova kniha rekordů – 2. zápis: 20 minut 46 sekund – na ploše asi 30 metrů čtverečních rozmístěno 43 bukvic, 23 skořápek z ořechů vlašských, 20 šištiček malých, 12 plodů ořechovce, 4 svíčky, tři mašle, v podstatě nespočitatelné větší než velké množství kokosových vláken a 1 zcela konsternovaná holka, vřeštící cosi o tom, že není možný, aby ti nenechaví kašpaři dokázali během tak krátké chvilky udělat takový binec. Jo, jo, když jde o rekordy, dokážeme i nemožné.

Piškot Pišutka v.t.
 

© 2009 Copyrights Luci 04 - Všechna práva k textům a fotografiím vyhrazena

Tvorba www stránek zdarmaWebnode