Revokace.

Jsem pracovitej kocour. Nejsem žádné vořezávátko. Žádná práce mi není cizí. Dokonce jsem dospěl k závěru, že jestli práce šlechtí, jsem mimořádně ušlechtilý kocour. Jsem velmi pracovitej kocour a moc rád pomáhám. Holka říká, že hlavně jí do blázince, ale myslím, že to tak nemyslí. A myslím, že se nám naše pracovní odpoledne docela vydařilo.

12. 12. 2009 13.20
Holka nenadšeně prohlašuje, že by ji zajímalo, který sadista vymyslel, že na vánoce musí být cukroví. Nevím, co nebo kdo je sadista. Protože nejsem blbej kocour, hbitě slovo anylyzuji a docházím k závěru, že sadista by mohl mít něco společného s usazováním. Dávám holce najevo, že jí rozumím, a usazuji se uprostřed plechu, který dala na linku.

13.30
Začínám pracovat. Tlapkou kontroluji kvalitu mouky v míse. Holka se mě ptá, jestli mě má přerazit hned nebo ještě chvíli počká. Otázku ponechám bez odpovědi, stejně jako tu, jestli mi nevadí, že stejnou packou jsem před chvílí hrabal v kadibudce. Nevadí.

13.35
Holka odebírá vrstvu mouky. Lžící. Jsem udivenej kocour. Sleduji pozoruhodný úkaz. Ač holka nemá fousy, něco si pod ně mumlá. Nerozumím úplně dobře. Větě o mourovatém praseti, které rylo v mouce tři centimetry hluboko, nerozumím vůbec.

13.40
Verba movent, exempla trahunt. Slova mluví, příklady táhnou. Jsem příkladem Tsunamissy a Kalassymitě. Také se zapojily do pracovního procesu. Jsem rád. Práce v kolektivu mne baví.

13.42
Tsunamissy, inspirováno nejmenovaným vědeckým pracovníkem, zkoumá kvalitu bílého jemného prášku ve velké míse. Na výzvu holky, aby okamžitě nechala ten práškový cukr být, Tsunamissy vyhrábne z mísy poměrně velké množství prášku. Holka prohlašuje, že začíná být na prášky.

13.45
Kalassymita packou vyhrabuje ořechy. Z násypky. Mixeru. Holka vypíná mixer a pořádá přednášku na téma Rozmixovanou packu jsme ještě neměli aneb Neštvěte mě, nebo vás zavřu do předsíně.

13.50
Holka zapíná mixer.

13.52
Kalassymita packou vyhrabává z násypky ořech.

13.54
Pobledlá holka nás zavírá do předsíně.

13.55
Zapíná mixer. Holka.

13.57
Otvírá dveře do kuchyně. Kalassymita. Výskokem. Na kliku.

13.57
Vbíháme do kuchyně.

13.58
Holka vybíhá z kuchyně.

13.59
Jsem pracovitej kocour. Nemám rád zbytečné prostoje. Nemám rád, když se odchází od rozdělané práce. Pokračuji v pracovním procesu. Hodnotím kvalitu másla. Nechutná špatně. Soustředím se na co nejrychlejší zhodnocení. Nenechám se rozptylovat zvuky z pokoje. Velká holka klade mladší a prostřední holce otázky. Zásadní. Ptá se, jestli by nebylo lepší letos cukroví koupit. Holky míní, že to tedy nebylo. Velká holka se ptá, jestli by tedy nemohly zabavit ty spolehlivé ničitele jejího úsilí. Holky míní, že nemohly. Musí se učit. Velká holka říká, že je zajímavé, že se musí učit zrovna teď. Holky míní, že právě nastala ideální konstelace. Velká holka říká, že nás brzy zmlátí všechny.

14.00
Holka se vrací do kuchyně. Při pohledu na máslo, zhodnocené na polovinu, lehce vrávorá.

14.01
Holka vyndává z lednice nové máslo. Upozorňuje mne, ať se na něj ani nepodívám. Zbytečně plýtvá. Slovy. Kdo by se díval na máslo, když se blíží sádlo. Teda Hrošík. Konečně pochopil, že se něco děje v kuchyni. Po zjištění, že se neděje nic s masem nebo šunkou, uléhá. Doprostřed kuchyně. Holka se ho ptá, jestli si jako myslí, že ho bude přeskakovat. Hrošík potřásá hlavou. Rozumím mu. Potřebuje, aby se třepáním potkaly buňky. Jeho. Dvě. Mozkové. Až se potkají, bude moci Hrošík zjistit, co si myslí. Zatím se asi nepotkaly. Bubu leží. Holka ho přeskakuje.

14.03
Holka hněte. Těsto. Řekla: Uhněte. Nevím, komu to říká. Nám to říkat nemusí, že uhněte těsto, od mísy se ani nehneme a nehnutě na těsto zíráme.

14.10
Holka vkládá kouli těsta do sáčku. Igelitového. Prý se musí odležet. Tsunamissy neváhá. Ví, že nejlépe se leží na gauči. Okamžitě zahajuje přesun pytlíku s těstem na gauč. Holka v běhu za Tsunamissy s pytlíkem říká, že jestli dneska někoho nezakousne, tak už nikdy.

16.00
No konečně. Holka vyndává těsto z lednice. Už jsem byl z toho nicnedělání znuděnej kocour. Radostně spěchám pokračovat v pracovním procesu.

16.10
Holka matlá a na plech klade nějaké tlusté žížaly. Zahnuté. Prý rohlíčky. Vanilkové. No dobře. Snažím se jí věřit, že jde o rohlíčky, ale pro jistotu je zkusím pošťouchnout packou. Jestli jsou to žížaly, budou se kroutit.

16.11
Nekroutí se. Zato holka se hezky svíjí. Je zbytečně útlocitná. Nemůžu za to, že se tři žížaly, totiž rohlíky, působením síly mé packy zplácly v jeden trojrohlík.

16.14
Holka neustále přeskakuje Hrošíka. Hrošíkovi to nevadí. Spí. Na přímou výzvu, jestli by nechtěl jít překážet jinam, Hrošík upadá do spánku ještě hlubšího.

16.16
Kalassymita ve snaze zkontrolovat již plný plech žížal, přechází ladně po plechu. Tím z několika žížal vytváří efektní placky s věčným otiskem svých tlapiček.

16.17
Holka ve snaze dokázat, že pojem věčnost je relativní, formuje placičky znovu na žížaly.

16.19
Kalassymita podniká druhý pokus o přechod plechu.

16.20
Holka vyhlašuje, že už brzy dojde ke kočkocidě. Přenáší plech na stůl. Pokračuje v znovutvorbě žížal.

16.24
Plech je zase plný žížal. V pracovním kolektivu dochází k nesouladu. Kalassymita nevhodně vrazí do Tsunamissy. Tsunamissy v náhlém zmatení smyslů bací tlapkou vědeckého pracovníka. Vědecký pracovník úhybným výskokem bací hlavou do plechu, který přečnívá přes stůl. Plech sebou bací dolů. Na podlahu. Bací na ni stranou se žížalami. Tsunamissy ve snaze uniknout z dosahu ječivého protestu holky vybíhá. Plnou vahou svých šesti kil přebíhá přes plech.

16.29
Jsem ve spisovně. Snažím se zaznamenat průběh pracovního procesu a všechny postupy. Moc mi to nejde. Holka mezi seškrábáváním připláclých žížal z podlahy slibuje různé věci. Musím napínat sluchová čidla, abych nepropásl, až mezi rozškubnutím chlupatých kazisvětů na několik malých, okamžitým zrušením vánoc, už nikdy žádným pečením a odesláním všech přítomných na Mars, ne-li ještě dál, zazní slib přidělení růžových náplastí jako vhodné léčby do hlavy udeřeného vědeckého pracovníka, kterému jest výzkum a práce nadevše.


Piškot Pišutka v.t.