Rotace

12. 5. 2009
Jsem vytočenej kocour. Vytočilo mne klíště. Taky vytočený. Z holky. Vtočilo se do ní na zahradě. Muselo být úplně blbý. Klíště. Vybere si nejhubenější kořist. Přitom na zahradě pobíhalo i mnohem tučnější sousto. Bubu. Chápu. Sousto má chlupy. Má jich hodně. Holka nemá. Proto si ji klíště zvolilo. No dobře. Jeho problém. Klíště má holku, holka má klíště. Pak má holka pinzetu a jodisol. Klíště má smůlu.
Mám ji také. Smůlu. Klíště holku inspirovalo. K návštěvě. Prý navštívíme doktora. Prý mi dá něco, co odradí klíště, blechy a jiné příšery. Tsss! Rozhodl jsem se, že se nedám. Zahájil jsem hbitou autoevakuaci. Málem se zdařila. Už jsem byl ve spisovně skoro celý. Chyběl jen kousek. Ocasu. Zradil mne. Drapla mne za něj. Holka. Tss! Stáhla mne dolů. TSSS! Kruci! Kruci! Vstrčila mne do přepravky. Byl jsem nenesitelně potupen. Snesla mne dolů. Libovala si, jaká je výhoda bydlet v domě, kde ordinuje veterinář. Veterinářka. Další zrada. S doktorem bych si poradil. Nemám drápy a zuby na ozdobu. Ze jeden píchanec od něj do mě mnoho píchanců ode mě do něj. Oko za oko, zub za kůži, deset děr za jednu. Boj chlapa s chlapem. No jo. Copak mohu bojovat s veterinární holkou? Jsem džentlmen. Zvolil jsem metodu zvukového boje. Nepochopila to. Řekla, že takovej hezkej kocour a vrčí jak pes. Že mi to nesluší. Že mám držet. Že to bude rychle a nic to nebude.
Měla pravdu. Nic to nebylo. Bylo to rychle. No však! Odrážet se od stolu a vletět rovnou do přepravky by pomalu ani nešlo. Zíraly. Obě. Veterinární i moje holka. Veterinární holka utírala to, co se místo mě za krk vylilo na stůl. Moje holka lovila z přepravky nějakého splašeného nestatečného pišišvora. Řekla, že ještě jednou a udělá z něj deset malých. Řekla, že tu kapku za krk a očkovací injekci dostanu, i kdybych se měl vzteky přeskočit. Přeskočil bych se, kdyby mne nedržela. Pevně! Holka. Moje. Veterinární holka mi něco nalila za krk. Tsssss!!Zrádkyně! Zrovna za krk, kam si nedosáhnu! A kruci! Kruci!Jau! Jaaaauvrrrrrrrrrr! Díra! V kožichu! Mém! Zrádkyně zrádné smluvené bídné! A hbité. Než jsem stihl vykonat pomstu, už jsem se v přepravce nesl zas domů. Holka mne vysypala z přepravky, zvedla ležícího Hrocha, šla dolů. Za chvíli se vrátila, opatrně vyndala dezorientovaného Hrocha, zavrčela něco o strachy počůraných vyděšencích, vymyla přepravku, odlapla zmateně pobíhající Kalassymitu, strčila ji do přepravky, šla dolů.
Vrátila se, otevřela přepravku. Vylítla rozčilená Kalasymita, holka zaprskala něco o zubatých potvorách, náplastí si přelepila prokousnutý prst. Drapla Tsunamissy a šla zase dolů. Za docela dlouhou chvíli zpěněná přišla, vysypala vřeštící Tsunamissy. Holka si nalila na pět krvavých šránů na ruce Jodisol. Zasyčela něco o škaredé obludě. Že to zas byla vostuda. Vysunul jsem ze spisovny sluchová čidla. Z vrčivého dialogu mezi holkou a Tsunamissy jsem vyrozuměl, že Tsunamissy na veterinárním stole uplatnilo zásadní protest, vykoplo zadními hrabáky, vyrazilo veterinární holce injekci z ruky, odrazilo se, přeplachtilo ordinaci a zakutalo se do úkrytu za haldou pytlů s granulemi. Odmítlo úkryt dobrovolně opustit. Obě holky – veterinární i moje – musely přestěhovat převážnou část pytlů. Odchycené Tsunamissy pak dál bojovalo jako lev, obratně se vysmeklo, takže protiklíštěcí kapka mu přistála místo za krkem někde u ocasu a před injekcí se vyškublo ještě dvakrát. Při pokusu narvat rozlícené Tsunamissy do přepravky Tsunamissy po holce seklo a na veterinární holku prsklo a plivlo. Zasunul jsem rychle sluchové čidlo do spisovny a okamžitě začal pracovat na spisu Tady nikdo není. Nerad bych, aby Tsunamissy vyhlásilo hru „Pomsta veterinářce“ a mně byla přidělena role veterinářky. Už tak jsem z toho, co zavinilo jedno vytočené klíště, dost vytočenej!

16. 5. 2009 13:00
Jsem společenskej kocour. Mám rád návštěvy. Mám moc rád návštěvy, které ví, že tady všichni máme rádi mě. Jsem rád, že přišly. Návštěvy. Bylo jich hodně. Byl jsem nadšenej kocour. Konečně jsme se díky návštěvám dosyta najedli. Šunky. Holka se nezmohla ani na přednášku, že je to nezdravé, slané a pro kocoura nevhodné. Pche! I kdyby chtěla přednášet, neměla šanci. Návštěvy nám servírovaly šunku na dlani!! Byl jsem okouzlenej kocour. Navíc jsem objevil úplně novou, moc důvěryhodnou spisovnu. Hned jsem ji využil. Už dlouho jsem si tak dobře nezaspin...soval.
Jo, jo. Jeden se pořád učí. Nevěděl jsem, že na tlapách návštěvního kluka se dá tak dobře meditovat.
Meditoval jsem dlouho a slastně.

14:00
Tsss! Tss! Návštěvy si klidně někam zdrhly! Jsem rozrušenej kocour. Zmizly a nevzaly mne s sebou. Prý pokračování srazu někde venku. No dobře. Počkám. Určitě se vrátí. Vždyť přece přijely kvůli mně. Návštěvy. Než se vrátí, začnu pracovat na zásadním spisu Lepší šunka v dlani než granule na misce.

19:30
Jsem zklamanej kocour. Holka se vrátila. Bez návštěvy. Kdo mi poskytne šunku?? Hrozí mi vyhynutí? Jsem zoufalej. Kocour.

19:35
Jsem rozradostněnej kocour. A vděčnej. Holka mi předložila krabici. Líbila se mi. Voněla. Krabice. Ne holka. Holka ji otevřela. Krabici. Vetknul jsem do ní zraková čidla. Čichová taky. Zajásal jsem. Byl v ní balvan. Ne Hroch. Byl v ní balvan šunky. Jsem zachráněnej kocour! Nevyhynu!
Je jasné, že tady máme všichni rádi jenom mě, ale myslím, že trochu toho "máme rádi" můžu přenechat i těm holkám a klukům, co tu byli. No co. Jsem prostě velkorysej kocour.

Piškot Pišutka v. t.