Hydrologie

2. 6. 2009 22:00
Prostřední holka tu pořád není. Nevadí. Aspoň si mohu s velkou holkou nacvičit další udělování. Náklonnosti. S prostřední holkou míváme v koupelně hezkou chvilku. Sedím na vaně, holka leží ve vaně. Lehce jí okusuji rameno. Třu si o ni bradu. Tisknu svůj nos na její tvář. Občas jí packou počechrám vlasy. Vrkám. Vlním se. Jsem milostnej kocour. Holka taky vrká. Říká, že jsem její miláček, klučíček a čumáček. Rozhodl jsem se věnovat hezkou chvilku i velké holce. Nadelegoval jsem se do koupelny. Sedl jsem si na vanu. Lehce jsem ozubil holky rameno. No. Kruci. Nemám rád kosti. Otřel jsem si bradu. Holka se odtáhla. Prý nemám slintat. Tsss! Zkusmo jsem jí zahrábl do vlasů. Zapištěla, že to tahá. Osvědčené metody hezké chvilky selhaly. Usoudil jsem, že bude lépe zvolit jiný přístup... Jsem vynalézavej kocour. Zvolil jsem efektní procházení po okraji vany. Předvedl jsem dokonalou etudu kocoura procházejícího se po střeše. Napnuté končetiny. Hrdě zdvižený, povlávající ocas. Nastražené uši. Široce rozevřené oči. Lehce načechraný kožich (dobrá finta, jeden se pak zdá větší, mohutnější, mužnější, kočky padaj obdivem). Holka na mě koukla. Řekla, ať neblbnu. Že uklouznu. Spadnu. Do vody. Leknu se. Podrapu jí. Budu mokrej. Dá mi na zadek. Pche!! PCHEEEEE! Kolikrát už jsem přešel střechu a ta je mnohem užší. Nikdy jsem nespadl! Nejsem blbej kocour. Vim, že je voda mokrá. Nejsem žádný mejdlo, abych do ní padal.

22:03
Hm. No jo. Kruci! Střecha neklouže. Vana jo. Uklouznul jsem. Spadnul. Do vody. Leknul jsem se. Snažil jsem se najít pevný bod. Našel jsem ho. Byla to noha holky. Podrapal jsem ji. Byl jsem mokrej. Vylítl jsem. Rozrazil jsem dveře. Vyrazil jsem do předsíně jak kanec do kukuřice. Neměl jsem čas brzdit. Stejně by to nešlo. Klouzalo to. Smykoval jsem. Porazil jsem v tom kalupu sušák. S prádlem. Spadnul. Jen dopadnul, začal se otřásat. Vyděsilo mne to. Zrychlil jsem podkluzovací úprk. Zpod spadlého sušáku vyrazily dvě vytřeštěné oči. Byly Hrochovo. Hroch se vyřítil hned za nimi. Dohnal je. Z koupelny vyrazila holka. Nedohnala mne. Pod nohy jí vlítl Hroch. Holka chytala balanc a amok. Nemohla už tedy chytat úplně mokrého vědce, který mezitím stihl vyzkoušet savost peřin a polštářů na posteli holky. Prostřední.

22:10
Jsem ve spisovně. Jsem už skoro suchej kocour. Taky jsem rozčilenej kocour. Nemám vhodné podmínky k soustředění. Ruší mne holka. Je hlučná. Pořád něco špačkuje. Pořád slibuje nějakému nepoučitelnému makovci, kvůli kterému musela převlékat postel a vytírat půl bytu, rozporcování na deset malejch. TSS! Taky by mohla konkurenčnímu moučníku spílat tišeji. Jak jinak se mám soustředit na zpracování svého objevného spisu na téma Chlupaté těleso ponořené do kapaliny je nadneseno silou akustického nesouhlasu nechlupatého tělesa v kapalině již ponořeného.

3. 6. 2009 14:00
A vida! Nevyhynula! Vrátila se. Holka. Prostřední. Hned se po mně začla sápat. TSS! Odvrknul jsem, že jsem uraženej. Nemluvim s ní. Nechci pochovat. Nechci podrbat. Nechci pusu čumákovku. Vůbec se mi nestýskalo. Vůbec jsem ji nehledal.

14:20
TSSS! Zrádkyně! Holka. Velká! Prozradila mne! Řekla prostřední holce, že jsem jí hledal! Prostřední holka se dojala. Řekla, že jsem její miláček. Jestli už bych jí nemohl odpustit. No. Odpustit bych jí mohl, ale proč bych to dělal? Všeho do času! Odpustím jí, ale až při večeři. Jsem bystrej kocour a dobře jsem si všiml, že k večeři budou řízky. Kuřecí. Své odpuštění vhodně načasuji. Budu vyžadovat kompenzaci příkoří, které mi bylo opuštěním způsobeno. Mám prostřední holku přečtenou lépe, než své spisy. Vím, jak na ní. Teď s ní nebudu delší chvíli mluvit a k večeři mi sama svůj řízek donese, aby si mne udobřila. Zatím se uklidím do spisovny a rozpracuji spis Láska prochází žaludkem. Mým.

Piškot Pišutka v.t.