Katarze

18. 6. 2008
Jsem vytíženej kocour. Nemám moc času. Pracuji pilně na složitém spisu. Nazval jsem ho Proměny. Holka mne upozornila na jistého Publia Ovidia Nasa. Prý už stejnojmenný spis napsal. Jeho problém. Já svůj spis dokončím. Jeho hlavním námětem je nekonečné množství proměn mne. Nedávno jsem byl obilovina. Teď jsem cukr. Rafinovanej. Musím být. Jinak bych nemohl pašovat z terasy míčky na fotbálek. Holka říká, že podlaha zablemcaná šťávou z prokousaných třešní jí vadí. Její problém. Nemá šanci mi v samozásobení míčky zabránit. Musela by přestat chodit na terasu. Jen otevře dveře, už tam cukr je. Míček do tlamky, tlamka se zbytkem těla do obýváku. Přihrávka. Výkop. Gol. Nezpochybnitelnej. Kde by se jinak vzal ten červený flekanec na zdi?

22. 6. 2008 14.20
Jsem natěšenej kocour. Dekorativně jsem se nainstaloval na křeslo. Těším se na holku. Až přijde, určitě ocení, že po dnešním zvláště zdařilém mnohamíčkovém fotbálku jsem všechno sportovní náčiní pečlivě uklidil.

15.33
Holka je tady. Nezklamala. Vzala to rovnou ke mně. Přes koberec.

15.35
Jsem v nejméně pohodlné spisovně. Moc místa mezi zdí a skříní není. Nevadí. Hlavně, že jsem to stihl. Málem mi nestačily dveře. Holka mne inspirovala k dalšímu záznamu proměny. Spisuju a špicuju. Uši. Zatím nic nového. Pořád ještě se ptá, kde je to nechutný čuně, který pod koberec strká třešně.

23. 6. 2008 8.03
A kruci. Kruci. Zrada. Nejsem blbej kocour. Rozepsal jsem spis poučení z krizového vývoje. Zvolil jsem pro sportovní nářadí lepší úkryt. Netušil jsem, že mi menší holka s úkrytem ráno někam odejde. Čekám, až se vrátí.

13.45
Učinil jsem objev. Menší holka je celá jako velká holka. Taky má divné otázky. Ještě se ani nezula a už se ptala: „Mami, jak to, že mám v tašce třešně, který mi umazaly sešity a žákajdu??“

25. 6. 2008
Začínám být znepokojený. Něco se děje. Myslím, že holka dává Kalassymitě jiné granule. Myslím, že chce, abych vyhynul. Vůbec ji nezajímá, jaké mám bříško. Nesahá mi na něj a neříká: „Jé, ty už se tolik hemží!“ Chci taky granule, které se budou hemžit a zvětší mi bříško!!

26. 6. 2008
Začínám být hodně znepokojený. Holka se o mne nebojí. Skočil jsem ze spisovny. Nic neřekla. Kalassymita chtěla skočit z gauče. Holka po ní skočila a snesla ji na zem. Prý nesmí skákat. A já jako můžu nebo co? Asi se přeskočím vzteky.

27. 6. 2008
Nejsem znepokojenej. Jsem rozčilenej. Rozčilením se mi uzluje ocas a klikatí pruhy. Holka balí. Na chalupu. Nesbalila mojí misku. Ani myš Evelínu. Sbalila nějakou krabici. Porodní. Nevim, na co, když už mě máme dávno. Sbalila menší krabici. Prý je v ní kotěcí mléko. Řekl jsem, ať to nechá doma. Stejně to pít nebudu. Neposlechla. Taky mluvila do malé černé krabice. Hned jsem poznal, že mluví s tím protivným chlapem, který do mne píchal injekce a cpal mi do krku hnusnou pastu, když jsem byl první rok na chalupě nemocnej. Mluvila o nějakém termínu. Asi myslí termín dokončení mého spisu Svět a holka vymknuti z kloubů šílí. Ptala se ho, jestli by přijel, kdyby byly komplikace. Asi jí řekl, že by přijel. Děkovala mu. Nevim, proč. Komplikace nebudou. Spis dokončím včas. Holka mi dodává spoustu inspirace. Jestli se ten příšernej zlej chlap objeví na chalupě, prokousnu mu krční tepnu. Do mě nikdo píchat nebude. Jsem zdravej kocour. Na těle i na duchu.

2. 7. 2008 – chalupa
Pomoc. Pomoc. POMOC. Kde je ten báječnej laskavej doktor?? Potřebuji okamžitě ošetřit. Mám něco s očima. Vidím tečky. Všude. Nejvíc jich je v tašce. Spousta teček. Hemží se a piští. Není to halucinace. Holka řekla, že to jsou Lassy miminka. Kalassymita řekla, že sssssssssse nessssssmim přiblížit ani na krok, nebo mne zakousssssssssne. Že jsou to její dětičky. Každej tomu říká jinak. Já tomu říkám Dobrej důvod skočit do spisovny a zamknout za sebou. Zevnitř.

Piškot Pišutka v.t.