Kontinuita

15.11.2009 23:46

15. 8. 2007 8.30
Ráno jsem vyběhl před chalupu. Z nebe padala voda. Hodně vody. Statečně jsem hnal do rybízů. Holka za mnou volala, že zmoknu. To mi neříct, tak mne to nenapadne. Byl jsem mokrej po pár metrech. Jenže jsem nemohl nechat utopit v dešti myš Evelínu. Včera jsem ji nechal v rybízu. Řekl jsem Zůstaň a čekej. Čekala. Chudák myš Evelína. Byla mokrá jako myš. Drapnul jsem ji a hnal zpátky do chalupy.

8.45
Vlítnul jsem do kuchyně. Holka zrovna něco matlala v hrnci. Naštěstí. Nevšimla si, že z myši Evelíny teče voda. Podnikl jsem rychlé záchranné sušicí práce. Z myši Evelíny teklo tolik vody, že by se dala ždímat. Ždímat neumím. Zvolil jsem jiný sušící systém.

9.15.
Nevěděl jsem, že je holce nějaká knížka milejší než myš Evelína. Místo, co by dala nad kamna sušit myš Evelínu, suší tam knížku, na kterou jsem předtím dal myš Evelínu. Kape z ní voda. Z knížky. Z Evelíny ne. Tu jsem položil na polštář na lavici.

10.00
Ještě, že Jiřina ty hasiče nevolala. Taky proč. Ten kouř byl jen z připálené čočky. Čočka byla v tom hrnci, který holka opustila. Nestihla vypnout vařič, když letěla za nějakým volem, který jí blbou myší promáčel celý polštář. Chalupa je velká. Kocour zná různé skrýše. Než holka kocoura s mokrou myší našla, valil se z okna kuchyně dým. No co.

10.38
Nevim, proč holka už tři hodiny má otevřené okno, když je taková zima. Prý větrá. Prý brzy někoho přerazí. Myslím, že by neměla plýtvat energií planými výhrůžkami... Bude ji potřebovat na vydrhnutí hrnce. Třícentimetrová vrstva přiškvařené čočky bude náročný úkol. Aspoń se zabaví. Bude drhnout hrnec. Nepůjde do pokoje. Nepůjde do pokoje a nezjistí, že myš Evelína odpočívá na jejím pyžamu.

17. 8. 2007 13.20
No konečně. Holky vzaly košíky. Vyrazily k lesu. Rozhodl jsem se, že půjdu s nimi. Velká holka mně odchytla a odnesla zpátky k chalupě. Prý do lesa nesmím. Pche. A to jako řekl kdo?? Počkal jsem, až holka dojde do půlky cesty k lesu. Vzal jsem to tryskem. Těsně před vkročením do lesa holky zjistily, že jdu s nimi. Odchytla a odnesla mě prostřední holka. Vysvětlila mi, že bych se v lese ztratil. No to určitě. Posadil jsem se na lavičku. Zaujal jsem výraz nevinného pochopení. Sežrala mi to. Chvilku jsem vyčkal.

13.30
Po dvaceti metrech v lese holky zjistily, že mají v patách šelmu. Velká holka řekla, že to snad není pravda. Byla to pravda. Odchytla a odnesla mě nejmenší holka. Zavřela mne do kuchyně. Zrádkyně!!

13.40
Nadšeně jsem vletěl na paseku. Velká holka upustila košík. Zavřeštěla, že to se jí snad jen zdá. Zeptala se nejmenší holky, jak to, že neumí pořádně zavřít dveře. Prostřední holka řekla, že už s tím pakoněm zpátky znovu nejde. Divné. Žádného pakoně jsem na pasece neviděl... Nejmenší holka řekla, že není pitomá a ty dveře zavřela dobře. Radostně jsem bořil tlapky do mechu a s láskou myslel na Jiřinku, která nebohého kocourka pustila z kuchyně ven.

15.10
Hrdě jsem vyvedl holky z lesa, Nebýt mne, určitě by se ztratily. To bych nepřežil. Kdo by z těch hřibů, které jsme našli, nasmažil řízky?? Kráčel jsem po cestě z lesa, za sebou holky. Užíval jsem si pocit vůdce smečky. Jen mi trochu vadilo, že si slintám na tlapy. Jo, řízky jsou řízky a podmíněné reflexy jsou podmíněné reflexy.

16.50
Musím přerušit psaní. Mohl bych si umastit deníček. To bych nerad. Musím si nejdřív umýt tlapky. Uloupit nenápadně z talíře dostatek řízků nebylo snadné. Holka mi na muj talířek dala jen čtyři. Prý by mi bylo špatně. Pche. Co jsou 4 řízky na kocoura. To je jak pro vola malina.

15.51
A kruci. Já o volovi a holka za dveřmi. Prý až toho vola, který zfutroval půl talíře řízků, najde, tak ho už fakt zmydlí. No. Semizdá, že mytí tlapek ještě počká. Teď musím prchat. A to rychle. Jinak jsem namydlenej.


Piškot Pišutka v.t.

 

© 2009 Copyrights Luci 04 - Všechna práva k textům a fotografiím vyhrazena

Tvorba www stránek zdarmaWebnode