Represe

27. 7. 2006
Prší. Nesnáším to. Voda by mi tolik nevadila. Ale vadí mi, že mne holka nazvala zmoklou slepicí. Chci, aby to odvolala. Kousnul jsem jí. Trochu. Výchovně. Vykvikla. Řekla, že jsem neskutečnej pakůň. Podle mě je zmatená jak lesní včela. Ještě pořád si neujasnila, jaké domácí zvíře zaujalo v jejím životě hlavní místo. Musím jí v tom pomoct. Kvok.

28. 7. 2006 14.15
Pořád prší. Z nedostatku lepší činnosti jsem se vydal na průzkum půdy. Zajímavé místo. Miluju adrenalinové sporty. Z trámů trčí sem tam hřebíky. Musí se dávat pozor. Na hřebíky. Těžko můžu dávat pozor na něco jiného. Takže za tu rozbitou sochu, o kterou jsem zakopl, ani nemůžu. A pixlu s nějakou barvou mi taky do cesty dávat neměli. Střepy v louži barvy vypadají zajímavě. Jako obraz. Obraz jsem nazval Adrenalin pro moji holku.

15.50
Ještě stále obdivuje můj obraz. Teda uklízí. Některé výrazy, kterými mne nazvala, ani neznám. Některým otázkám rozumím. Vím dobře, které pako nechalo otevřené dveře na půdu, když se ví, že je v chalupě nemožnej kocour. Nemůžu pako prozradit. Někdo ze mě ty pavučiny dostat musí. A prostřední holka umí vyčesávat nejlépe.

29. 7. 2006
Už neprší. Ale v řece je nějak moc vody. Teče rychle, hučí a zabavila mi můj meditovací kámen. Není vidět. Chodím se dívat, jestli už je vidět. Vyjdu z chalupy. Mířím k řece. Za mnou žene holka. Piští, že tam nemám lézt. Vezme mě voda. Prý ji z toho může vzít čert. Už za mnou žene po dvanácté. Za ní supí Bubu. Myslí, že holka mi nese šunku. Nenese. Ale nese do chalupy Bubu a mě. Chvíli se věnuji výcviku myši Evelíny. Pak zas jdu na obhlídku kamene.
Holka za mnou. Prý ať ji neštvu. Prý jestli se utopím, tak ať si jí nežádám. Prý kdo má za mnou pořád lítat. Zbytečný řeči. Kdyby navalila šunku hned, tak se na nějakej šutr ani nevymňouknu.

30. 7. 2006
Ubránil jsem ho! Území! Tady se žádnej našamponovanej frajírek roztahovat nebude! Do vedlejší chalupy přijela návštěva. Přivlekli s sebou něco. Říkali, že je to kocour. Šlechtěnej. S titulama. Šampion. Pche. Že ještě nikdy nebyl venku. Vypadal na to. Voněl jako koupelna, když z ní ráno vyleze holka. Byl načechranej. Když ho postavili na trávu, málem mu hrůzou vypadly oči. Ty udržel. To, čím zkropil trávu, už ne. Šel jsem mu vysvětlit, kdo tomu tady šéfuje. Šel jsem mu říct, ať ho ani nenapadne koukat po mojí holce. Šampionova panička pištěla, že kocourek není na obyčejné kocoury zvyklý. Že kvůli shánění titulů neměl na jiné kocoury čas. A že prý obyčejní kocouři mívají blechy. Moje holka se klepala vzteky. Šampion se klepal strachy... Nebylo na co čekat. Vysyčel jsem na něj, co si myslím. Pak jsem mu jich pár plesknul. Kromě ječení se nevzmohl na nic. Pocuchal jsem mu účes a natrhnul ucho. Pak mě odlapla holka. Nesla mě pryč. Vedla sice řeči, ale zdaleka ne takový, jako když jsem hodil myš Evelínu do hrnce s polívkou. Z toho jsem usoudil, že se jí šampion taky nelíbil. No však! Tady máme všichni rádi jenom mě.

1. 8. 2006 13.45
Návštěva se šampionem už odjela. Prý o tři dny dřív, než zamýšleli. To nechápu. Tady je přece nejlépe na světě. Ale asi ne pro šampóna, který nevystrčí nos z chalupy. Prý utrpěl trauma. Prý bude muset k psychologovi. Chci taky k psychologovi. Holka chystá maso na večer. Bude se opékat. Nechce mi dát ani kousek. Asi se z té vůně zblázním. Oblíznutím plně aktivuji chuťové buňky. Holka řekla, ať nepočítám s tím, že večer u ohně něco ukradnu.

18.45.
Ještě pořád na mě volají. Přece si nemohou myslet, že bych jim ten báječně opečený stejk vrátil??


Piškot Pišutka v.t.